Z deníčku

Konec léta

10. září 2017 v 16:20 | Marie
Máme tu konec léta. A ten u mě znamená nakupování materiálu. Trošku jsem se rozšoupla, pravda, ale stálo to za to. Nakoupila jsem si korálky, pár rivolek, rondelek, kabošonů... zkrátka doplnila si zásobičky. Náš synátor v době, kdy se v naší domácnosti vyskytuje se jen chytá za hlavu se slovy " to snad není možné ty korálky jsou naprosto všude, snad i na záchodě bych je našel kdybych začal hledat...
Nevadí, držím se skálopevně hesla " Co je doma, to se počítá "
Houby u nás zatím nerostou, ale prší, tak snad také začnou. Zatím se musím spokojit kocháním nad fotografiemi jiných šťastnějších houbařů. Plánuji to zkusit tento týden, a jak jinak maluji si svou průzkomnou návštěvu lesa růžově.
Zatím jsem se nedokopala něco pořádně začít dělat. Pár naušnic, náramků, pracnější a časově náročnější mám rozešitý tak snad ho v nadcházejícím týdnu dodělám. A to jsem si řekla, že si upletu deku. Živě ji vidím v šedo růžových tónech... zkrátka balada na zimní pohodu. Zimní pohodu ano, ale kterou? Tuhle, příští nebo sezóna za pět let? To je ve hvězdách.
V pátek jsem skočila místní farmářský trh. Koupila si pár jahod, malin a broskví. Broskve po ochutnání hlásily, že zaručeně nejsou z Moravy, jahody a maliny to samé. Co se týče broskví, měla jsem chuť nacpat je prodejci kamsi, ale jet zpět takovou dálku se mi nechtělo.
Jak jsem napsala léto pomalu a jistě odeznívá a já se upřímně těším na podzim. Příroda se oblékne do pestrobarevného šatu, všude je cítit vůně podzimní nostalgie. Vůně šípkové čaje, opečených bramor v ohni...nádhera.

Něco z mých nákupů..

Pár korálků vesměs Toho


Rivolky větší


..a rivolky menší :)


Pár rondelek a korálků..


Kabošonky různých barev


Náramek


Naušky ( jednoduché ale efektní )


Pustila jsem se do obšívání rivolek... tyto ve starorůžovém provedení


a pár " andělských " náramků v módním provedení


a trocha toho ovoce od farmářů - nejspíš vypěstované na skelné vatě ve Španělsku :D
malinky...

broskvičky...


Jahůdky... ale tyhle nebudou od Marušky z pohádky O dvanácti měsíčcích

V lese

31. srpna 2017 v 8:21 | Marie
Tak jsem se vypravila do lesa. Navnaděna fotografiemi šťastných houbařů obtěžkaných plnými košíky hub různých druhů a barev. Vyrazila jsem s nadšením a elánem.
Dneska udělám fleky s houbama, je to rychlý máme to rádi, k tomu okurkový salát - mňamka. Zítra by mohlo být hovězí na houbách... Spřádala jsem v duchu plány a radostně nakráčela do lesa.
Po zhruba čvrt hodince mi mírně sklesla nálada po další půl hodince moje nadšení zbaběle zdrhlo do hlubin lesa... Pár prašivek nějaký ted odpadek prasátek navštěvující les ( rozuměj lidi, ne kance, kanci jsou čistotní ) Až na cestě z lesa, když jsem měla sice prázdný košík, ale báječnou náladu, protože v lese se nejlíp relaxuje a odpočívá jsem našla jednoho křemánačka a jednoho borováčka - borováček byl červavej a polosežranej. Má duše se zatetelila radostí a myšlenkou, že z lesa nejdu s prázdnou. Utěšuji se tím, že přeci musejí začít růst, protože už rostou úplně všude jen ne u nás. Však se také dočkám. A bude i ta míchanice s fleky, i hovězí na houbách a pár sklenic ( nebo alespoň skleniček ) nasušených na zimu. Protože až se zima zeptá co jsem dělala v létě, tak jí přeci musím odpovědět, že pilně sbírala plody země a dělala zásoby ve časech tučných na časy hubené. No ne? :)








Co se děje

16. srpna 2017 v 15:25 | Marie
Léto vrcholí, prázdniny nám pomalu končí a telých dnů začne za chvíli pomalu a jistě ubývat. S houbama se nám to letos moc nevydařilo, s napětím očekávám září a spolu s ním, jak pevně doufám i košíky plné hub. Borůvky jsem letos zavařila do kompotů, nějaká ta okurka do sklenice se taky našla a sklenice na houbové čalamády máme připravené.. tak snad :D
Pomalu a jistě se začínám vrhat do nových projektů, době lenošení, nožkám na stole, kávičce a relaxu sice nerada dávám vale.
Snad se ještě do konce prázdnin dostanu ke kamarádce do Budějc juknout na své kmotřence.
Zatím jsem se pustila do drobnějších nenáročních věcí, ušila jsem jeden ještě vyloženě letní náhrdelník a něco apartnějšího blýskavějšího a elegantnějšího pro ty náročnější :)

Jedna Modrá laguna v barvě akvamarín


Elegantní náhrdelník v barvě růžového zlata



K létu nevyhnutelně patří borůvky, alespoň u mě. Vůně čertsvě upečených borůvkových koláčů, jemně rozplývajících se na jazyku si zkrátka s ničím nezadá. :) Je to sladká odměna za ohnutá záda nad jejich keříky, poštípané ruce, nohy, hlavu, krk... a celé tělo od dotěrných stále odolnějších a vynalézavějších komárů a v neposlední řadě za opětovně prohraný věčný boj s klíšťaty... těm sviním zřejmě chutnám...


Děti milují špagety, děti milujou všechno co se dá v restauraci sníst. Zajímavý úkaz. Předložte jim to samé doma a velice nevděčně nad tím ohrnou rypák :) A když chutná tak prostě chutná a čím víc toho je tak líp :) Můj kmotřenec před vyhranou bitvou s přetékajícím talířem špaget :)

Náš pes

12. července 2017 v 16:05
jak jsem někde výše psala, vlastní moje rodina díky mě psa. Jinak by je to totiž ani nenapadlo vlastnit psa. Nebýt mě, žádného nemáme.
Když píšu psa velice přeháním, to naše stvoření je psem z leknutí, nebo spíše ze soucitu ke mě. " údajně je to kříženec Rhodéského ridgebacka a československého vlka. My jsme přesvědčeni o tom, že je křížený s dogou.
Na povely reaguje, kdy se mu chce a jak se mu chce. Zkrátka co vám mám povídat je xemplář nafoukaného psa. Aportování zásadně odmítá, není od věci zmínit, že je přímo uražen, když mu někdo z členů rodiny zcela omylem hodí míček.
Umí běhat, běhá dobře, běhá rád. Ve chvíli kdy ho pustím z vodítka spatřím jen mizející žížnivou čáru mizící v prachu lesa.
Sednu si na pařez a čekám. Protože kdo si počká ten se dočká. Do deseti minut se ke mě přiřítí ufuněné a uřícené cosi, kterému nechutně tečlou sliny z otevřené huby, ze které visí plandající jazyk a v očím mu radostně blikají jiskřičky.
Náš zcela zásadně odmítá spát v pelíšku, určeném výhradně pro něho. je to trapné ba přímo ponížující místo, pokud se ti v líbí pro mě za mě si tam buď sama...Usoudil, že postej je jediná možná a důstojná k jeho spánku a odpočinku.
Večer se u nás odehrává stále ve stejném duchu. Kdo dřív přijde ten dřív mele. Bohužel dřív téměř vždy mele pes, který je chvíli kdy se chystáme jít spát už uvelebený v posteli ( zajímavé je, že se stočí do klubíčka na poštáře ).
A pak už se odehrává stálý předepsaný scénář: " Locco vypadni!! " naprosto bez odezvy... " Locco to je moje místo běž si na svoje !! " opět bez odezvy... " Tak ale sakra už vypadni si na svoje!!! " Následuje necitelné a hrubé použití síly a neurvalého odstrčení psa. Pes se podívá velice uraženě si zavrčí pod fousy a jen velmi neochotně se odebere na své, s myšlenkou: počkej až usneš...
Každé ráno je pes nasáčkovanej v posteli, kopírující moji polohu, nalepený v těsné blízkosti za mnou. Každé ráno mám ožvýkané ucho a ocucané vlasy. Zásadně neotvírám oči, jen nahlížím škvírou pod řasami. Je to prosté, ve chvíli, kdy ta příšera zjistí, že jsem vzhůru, nadšeně vstává a dožaduje se ranní procházky. Okamžitě... ne-li o pět dřív než to dá najevo. Nedbá na slova typu: lehni je ještě brzo. Statečně dotírá a nenechá se odradit. Pokud se jeho trpělivost změní v netrpělivost začne nám snášet naše svršky aby nám...idiotům, jasně ukázal co máme dělat. Poslušně se začneme oblékat, což nadšeně přijímá. Jeho náladu mu zkazíme v momentě, kdy se vrhneme do obyvyklých ranních hygienických procedůr. Začne být otrávený a jeho oči nám říkají: proč to děláš to je zbytečný, vyčuráš se venku, jenom zdržuješ...
Po ranním venčení, občurání každého stromu, větvičky a lístku a trávy ( téměr vždy mě očima vyzývá abych tu legraci provozovala s nim ) následuje snídaně. Pro nechápavé členy rodiny - za které náš pes považuje všechny obyvatele bytu si velice způsobně sedne před špajz. A čeká... Pokud se jeho póza mine bez odezvy započne štěkat. Nevím zda jste slyšeli štěkat dogu nebo prasopsa, ale v tu chvíli u nás začnou praskat okenní tabulky. Celá rodina se okamžitě vrhne ke špajzu ve snaze zacpat psovi hubu. V tomto duchu se odehrává každé ráno a celý jeho psí den. Nemá to s námi jednoduché. Nemáme to s ním jednoduché. Ale jedno vím jistě. Milujeme se :)

náš pes coby junior


náš pes umí pózovat

úplně malé miminko

větší miminko

naše tele deska :)

Nalezeneček

12. července 2017 v 7:13 | Marie
Tenhle roztomilý kocourek se jmenuje Flash. To jméno nemá jen tak, Zasloužil si ho, vyběhal si ho. Našli ho mladí od mé kamarádky v Českých Budějovicích při jedné procházce na cestě podél lesa. Nebo spíš on si našel je. V momentě jak je zmerčil pelášil za nima jako o život. Mladí našli vyhozené kotě a moje kamarádka má kotě, abych to upřesnila. Tak už to s mladými bývá, přinesou domů všechno co upoutá jejich pozornost a velkoryse to " darují " rodičům :) V tomto případě to je pouze prozatimní stav. Mladej je na brigádě mimo město, mladá chodí do práce. Chuděra malá by tam byl sám samotinký. Má kamarádka je stejné krevní skupiny jako já, tudíž, kdyby mladí na procházce našli medvěda, vůbec by se nepodivila a chlupáče by okamžitě přijala za svého a dala mu privilegium toho, co může všechno vždy a všude. Láska bez hranic dostává v této podobě zcela nový rozměr.
Nelenila a zakoupila všemožné kapsičky, a paštičky. vybrala tu nej deku a osušku, které se doma vyskytovaly. Hned druhý den ráno opět nelenivší se kamarádka rozběhla čiperně na veterinu, kde se dozvěděla, že kocourkovi je necelý měsíc, má blechy, je podvyživený a vlastní parádní ušní svrab. Nechala nebohé koťátko naočkovat, nabrala si náruč potřebných léků a opět čiperně vyběhla směrem k domovu. Když jsem se jí zeptala co dělá miminuško, hrdě a radostně odvětila, že naprosto úúúúžasně motůrkuje ( rozuměj vrní ) :D Lehce jsem záviděla. Kdyby moji mladí píchli pneumatiku u auta, mohli by se jít také projít, a třeba by také našli nějaký ten chlupatý motůrek - zauvažovala jsem. Jediná možná alternativa, jak by mi doma prošlo kotě se rozplynula jako pára nad hrncem. Kde by asi tak píchli...?


Běžné rodinné úterý

4. července 2017 v 16:52
Dnešní den se nese v duchu pečení vaření a krapet toho tvoření. Taťka přivezl misku rybízu, moc ho letos nen a nebude. Zvažovala jsem vymačkat z něj co půjde a udělat alespoň pár skleniček zavařeniny. Na vánoce do lineckých jako když je najdu. Nakonec jsem však usoudila, že je ho skutečně dost málo, vzhledem k tomu, že rodinka očekávala koláč, zaplašila jsem představu o pár skleničkách domácí vzácnosti uchované ve špajzu a upekla dva plechy rybízáku. Jeden my a jeden mladí. Od té doby co má náš syn Káťu, je toho pečení zkrátka víc.
Koláč krásně provoněl celý byt, a navodil ryze siestovou atmosféru.


Do těsta jsem dala vyjímečně i trochu rumu a do drobenky madle,
má skvělou chuť, mandle v drobence dělá hotové zázraky


Syn pobral plech koláče a řízky. Ty jsem dělala k obědu s bramborovou kaší a okurkovým salátem. Předtuchově jsem udělala řízků hodně, protože mladí řízky mají rádi, a když řízky rádi, proč by si nevzali. Předtucha se vyplnila. Mladej řízky cejtil už od parkoviště ...:D Takže se napakoval, chvíli se zdržel, neopomněl projet lednici a špajzku, co kdyby se mu náhodou něco hodilo a šupal zase domů ke Kátě, protože Káťa je prostě Káťa, kam se hrabe maminka že jo... to je jasný :D
Je zajímavé sledovat jak se odpojuje pupeční šňůra a dospělé robě se pouští po vlastních nohou do vlastního světa. Přesto všechno je to pořád malej chlapeček, který když ho někde něco píchne, nebo si neví rady obrací se s nadějí k rodičům a k mamince žádajíc rady, pomoci a útěchy. Všichni jsme si to prožili, je to věčný běh života, a mě nikdy v jeho věku nenapadlo, že by naši mohli cítit lítost či smutek, že se jim dcera vzdaluje. Teprve v okamžiku, kdy se sám dostane do takové situace pochopí rodičovský úděl.
Co se týče tvoření nic moc musím říct, že jsem byla opravdu líná. :D Přiznávám bez mučení, a jsem ráda, že jsem si dala oddych. Nyní jsem svěží, takže začnu hýřit kreaitivitou, která v poslední době nějak vyprchávala.

Letní plážový náramek


Jeden sedmikráskový


a pár růžičkových naušniček




Prší prší ...

27. června 2017 v 18:19
Prší a prší. Chladný vánek a čerstvý vzduch se rozlévají po kraji. Ptáci vesele prozpěvují v dálce vrká holub hřivnáč a hrdličky se zvou ku lásce - ne sice prvomájové, jak nás zve Karel Hynek Mácha, zato červnové provoněné dešťovým koncertem kapek bubnujících na okapy sídlištních oken. Všem se ulevilo. Tráva opět chytne svůj původný zelený nádech, stromy se alespoň na chvíli snaží narovnat své sluncem pokroucené listy. Ku radosti všech okřídlených obyvatel ze země vylézají žížalky a žílaláci, nejspíš s osuškou a sprcháčem v plážové tašce lačnící po koupelovém dýchánku. ptačí fast food může nerušeně začít. Všichni jsou nadšení a rádi, že slunce na chvíli přepustilo svoji vládu blahodárnému dešti. Já si také užívám. Dopoledne jsem začala šít náhrdelník, a vzhedem k tomu, že ve chvíli, kdy se poledne líně přehouplo do popoledne a já ztěží brejlila do korálků ve snaze rozlišit silver rosaline od silver crystal - věřte dá to zabrat i ostroočkovi, natož mě, polovičnímu slepejši. Záda volala po změně polohy a tak jsem se odebrala k odpolední siestě. Netrvala dlouho... Jak je to možné, že ve chvíli, kdy se natáhnu, nebo se odeberu vykonávat jiné soukromé záliby započne po mě sháňka. Na to mají radar nebo chodili všichni na kurz jak rozpoznat tu nejméně vhodnou dobu...nevím. K tomu to vypadá na tajnou soutěž z názvem: " Kdo vyruší první vyhrává "
Dneska to vyhrál syn. Nevím jaká je cena soutěže ale rozhodně chci půlku výhry. Mám na ni své rodičovské a morální právo :)
Do krajiny snů se procpal přidrzlý a vtíravý vyzváněcí tón telefonu.
" Mami jak se dělá losos? "
" Co?.." koktám z polospánku
" No losos ne..." ozve se z druhé strany tónem - neví co je losos nebo co ?
" Jo losos " proberu se ze šoku a začnu se snažit dát dohromady kloudné rady, aby jim rozumněl chlap, chlap sotva chlap, chlap v provedení našeho syna. Když jsem domluvila nastala chvíle ticha. Po chvíli se ozvalo rozhodné: " Tak já ho možná koupím a udělám, a nebo si dáme hranolky tak díík a páá "
" Páá " položila jsem telefon s myšlenkou na hranolky.
Takže siestu mám zdárně za sebou, uvařenou kávu před sebou spolu s rozzešitým náhrdelníkem. Možná se na to dneska už vykvajznu, dopiju kávičku, hodím nožky nahoru a udělám si hezký ničím nerušený zbytek dne.


Dárky ke konci školního roku

26. června 2017 v 21:09 | Marie
Tak jsem dokončila objednaný dárek ke konci školnímu roku. Kamarádka si objednala růžence pro řádové sestry z církevní mateřské školky v Budějovicích. Doufám, že se jim růžence budou líbit a udělají jim radost. Zalouží si to :) POužívají ho denně, prakticky ho neodkládají, určitě si zaslouží pozorost a nemusí být vůbec fádním doplňkem. Koneckonců, holky jsou stejné holky jako my, se svými slabostmi i cnostmi.


Růženec jsem nakombinovala s moc hezkými růžičky, které ho ozvláštní, zjemní. Růženec je nejmocnější zbraní a nemusí být pouze prostředkem k modlitbě, ale i hezkým šperkem.
A když už jsem byla plně zabraná jeho výrobou, začala jsem přemýšlet jak by se ještě dalo vytvořit z " obyčejného " růžence růženec alespoň trošku jiný. Nápad na sebe nenechal dlouho čekat a zrodili se růžence " vytuněné " Vytvořila jsem růženec z ametystu a jeden z černého onyxu v kombinaci s růženínem. Jako spojovník jsem dala medaili sv. Benedikta. A jako kříž dala modrý aventurín. Takže jsem z růžence, který sám o sobě funguje jako ochranný štít proti zlu udělala ochranný štít číslo jedna :)




Benediktinský kříž je jeden z nejúčinnějších v zahánění za na všech úrovních. je řádovým odznakem - medailí benediktinů.
Jedná se o ozdobný řecký kříž umístěný v oválu. Odpustková medaile, na jejíž přední straně je kříž svatého Benedikta spolu s exorcismem - zažehnáním proti zlému a na rubu je obraz světce - patriarchy západního mnišství. kříž je znamením Kristova vykupitelství. Ve víře ve spásnou moc Kristova kříže Benedikt již za svého žití vykonal mnoho zázraků. Znamení kříže zahání ďábla a všechny zlé síly. V některých provedení je obraz Benedikta na rubu medaile provázen textem:
Eius in obitu nostro praesentia muniamur - jeho ( Benedikta ) přítomnost ať při našem umírání.
Co se týče polodrahokamů pár informací:
Onyx je kámen dodávající sílu, zajišťuje svému nositeli podporu v obtížných situací ( citové, stres ). Dokáže naladit vaši energii a spojit s působením vyšších sil. Spojí vás s vašimi průvodci. Onyx je kámen ochranný, svého nositele brání před negativitou, která je pr...oti němu namířena. Léčí krevní poruchy, působí na zuby, kosti i kostní dřeň. Dokáže hojit staré lítosti a bolesti
Modrý aventurín: Přezdívá se mu "Noc Kairu". Svou přezdívku "Noc Kairu" nebo-li Noc Káhiry si získal pro svou podobu hvězdné noční oblohy. Je kamenem štěstí. Působí vysoce kladně na vše, co má spojitost s prosperitou a majetkem. Používá se k ochraně domů a zahrad před geopatogenními zónami, pohlcuje elektromagnetický smog, ochrana před zářením z mobilního telefonu. V duševní rovině posiluje řídící a rozhodovací schopnosti, zvyšuje vnímavost a vytrvalost, povzbuzuje kreativitu... a pozvedává inteligenci. Dokáže zavést zpět do minulosti a odkrýt nerovnováhy současnosti. Udržuje rovnováhu mezi ženskou a mužskou energií.
Růženín je kamenem lásky. Čistí a otevírá srdce na všech úrovních. Vdává vibrace, které se vyznačují jemností a láskyplností, hojivými, relaxačními i tišícími účinky i schopností otevírat srdce. Pomáhá nám odpočívat, posiluje milostný život, vytváří harmonii a urychluje hojení na všech úrovních
Medaile sv. Benedikta je velmi účinnou zbraní proti zlému
Myslím, že teď si na jepťulindy nikdo netroufne :D
A vzhledem k tomu, že mi zbylo krapet matroše, vytvořila jsem náramek. Tím jsem vyčerpala do mrtě svoji dnešní kreativitu, naložila se do vany, uvařila kávu a pohodlně se usadila do křesla se slovy. Pokud někdo něco chce, donese si to, pokud někdo potřebuje cokoliv ( napít, něco nalézt, najíst ) musí se spokojit sám se sebou a svojí vlastní pomocí

Nedělní idyla

25. června 2017 v 21:18 | Marie
Dnešní den se opět nesl parného ležérního stylu. Celá rodina dnes jevila známky ležérnosti, kromě mladých, kteří se ležérně vydali plácnout svá těla na trávu k vodě. Jsem sice stále mladá, i když synátor si to nemyslí ( tomu přijde starý každy nad
třicet ), ale plácnout sebou do trávy se nechtělo. Pes sebou plácnul do síně a ve spánku slastně dumlal - buďto se mu zdálo, že se vrátil do let rozverného štěněte, nebo o vypečené kachně. Nevím, neptala jsem ho. Řekla jsem si, že den strávím pod heslem spěchej pomalu. Myslela jsem, že dám do pucu medvídka. Nicméně, myslet neznamená konat, a tak medvídek přijde na řadu jespíš zítra. I když nevím, nevím... nic mu neslibuji aby nebyl zklamán :D


Začla jsem pár náramků, které si narychlo objednala kamarádka, jako dárky pro učitelky do školy a školky. Zítra se pustím i do růženců, pro holky jepťulindy do církevní školky jako dárek a poděkování, že to s dětma válí jedna radost a i za svatou trpělivost, kterou s nimi mají.
Upřímně mí kmotřenci jsou skvělí, ale pokud je vyfásnete na odpoledne vždy žádejte dávku ( více než přiměřenou ) trpělivosti a svatosti :D


Z nudy jsem si obšila pár ptáčků, které použiju jako přívěsek na kůži


Vyštrachala jsem jednoho slunečního anděla, tak uvidím, kde a v jakém desingu mu to bude vyhovovat nejépe


Neděle pomalu končí, v poklidu upíjím kapučíno a sleduji Herula Poirota a jeho malé šedé mozkové buňky. Idylický večer idylické neděle, a já doufáml že ta vaše se odvíjela ve stejně pohodovém duchu.


Jak naši mladí vařili dort

23. června 2017 v 18:36
Jak jsem již v jednom ze svých článků psala můj sotva zletilý synátor má Káťu a Káťa má mého malého cumlíkového chlapečka ( nezlobte se na mě, ale jako mám právo svého synka stále vidět v plínkách jak si sotva umí říct ee ). Obývají spolu domácnost jako dvě čerstvě vylíhlé hrdličky zkoumající si navzájem své čerstvě narostlé peří. Málo platné, ale jen z lásky se žít nedá, i když bychom si toho především při pohledu do zrcadla a na ukazatel váhy vroucně přáli. Málo platné, jíst se musí, vzduch je nepoživatelný a brambůrky, křupky a pizza s donáškou zkrátka nestačí a nestačí. Člověk musí zapojit ruce k dílu, stoupnout si k plotně, seznámit se s ní - a s kuchyní vůbec a začít tvořit alespoň trochu poživatelné jídlo vhodné ke konzumaci, bez toho, že by po jeho požití trávil většinu svého času na místnosti , kam i císař pán chodí pěšky.
Tak i naši mladí ( již je nazýváme familierně " naši mladí " - a smiřujeme se skutečností, že se nás malej brouček nenápadně zbavuje plenek ) se pustili do díla aby hladem nepadli.
Dílem Káťa, dílem náš synátor vytvářejí v kuchyni po hodinách ponořeni do přítele Google a dlouhých hovorů a psaní se mnou v kuchyni kulinářské pokusy a hokusy. Dnes například dostali chuť na sladké, nepečený dort z piškotů přeci není nic těžkého. Po poradě ( porada proběhla teprve poté, když zjistili že klasická šlehačka ke šlehání je sice prima ale dort ze zakysané smetany se z ní udělat nedá ani kdyby se na hlavu stavěli )se začali v jejich kuchyni dít věci...
Jejich snažení bylo zdárně dokončeno a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat:

jahodovo-banánový dortík ze zakysané smetany a šlehačky


Hrdě nám starouškům přivezli na ochutnání a musím říci, chutnal opravdu báječně :)

Dalším pokusem byl fazolový chlebový kotlík. Jediné co bylo na závadu ( i když snadno přehlédnutelnou bylo použité maso kuřecí, které tomu prý nedalo tu správnou chuť. Ale i tak musím říct, že nejen dobře vypadal ale i chutnal.


Jsem moc ráda, že kebabům, vystydlé pizze a krekrům odzvonilo a mladí se rozhodli sdílet spolu nejen obývák a ložnici, ale i kuchyň. všichni jsme spokojení. V rodném hnízdě jsem svému synovi viděla v kuchyni maximálně zadek trčící z lednice, do které beznadějně čuměl zhruba 50 krát za hodinu, i když musel vědět, že do ní nic samo nevstoupilo ani samovolně neodešlo. Nyní vím, že od chvíle kdy Káťa má mého syna a on má Káťu, umí se můj syn v kuchyni i otáčet jiným způsobem než na jaký jsme byla zvyklá. Tak si tu sedím, jím dort našich mladých a nechávám se unášet představou jaké to bude až můj syn nebude mít Káťu a ona jeho. Odpadne mi vaření... i sladké ke kafíčku bude.... no co na naivní naděje má přece právo každej!
 
 

Reklama