Moje básničky

Až se mě zeptáš

14. června 2017 v 20:30 | Marie

Až se mě zeptáš,
jak představuji si
na zemi svůj nebeský ráj,
tak odpovím ti bez váhání
a popíši ti onen kraj.
Který mám v srdci svém ukrytý
pro chvílé ponuré,
kam v představách se ukrývám
a přebírám chvilky minulé

Ráj na zemi?
Když brouzdám vlahou travou
za úsvitu protkanou
prvními paprsky slunečními
ve kterých se kapky rosy třpytí jak démanty
když smím je nězně do dlaní vzít
a hýčkat ten okamžik, než rozplynou v čase
a protečou mezi prsty mými

A zamávat slunci na pozdrav
smíchem oplatit ptačímu zpěvu jeho dokonalost.
Rozběhnout vstříc se vlastním snům
Na kopci usednout a hledět do krajů vzdálených
Přemýšlet o tom, kde končí dětská hravost,
a kdy člověk se stává dospělým.

Po cestě poztrácet bolesti a strasti
nasbírat náruč lásky a úsměvu
znovu se dítkem stát,
a radostně dát se do běhu.

Hledej svůj ráj,
vždyť každý z nás ho skrývá
ukrytý v nitru svém
kam se jen naše duše dívá
 
 

Reklama