Jak naši mladí vařili dort

23. června 2017 v 18:36 |  Z deníčku
Jak jsem již v jednom ze svých článků psala můj sotva zletilý synátor má Káťu a Káťa má mého malého cumlíkového chlapečka ( nezlobte se na mě, ale jako mám právo svého synka stále vidět v plínkách jak si sotva umí říct ee ). Obývají spolu domácnost jako dvě čerstvě vylíhlé hrdličky zkoumající si navzájem své čerstvě narostlé peří. Málo platné, ale jen z lásky se žít nedá, i když bychom si toho především při pohledu do zrcadla a na ukazatel váhy vroucně přáli. Málo platné, jíst se musí, vzduch je nepoživatelný a brambůrky, křupky a pizza s donáškou zkrátka nestačí a nestačí. Člověk musí zapojit ruce k dílu, stoupnout si k plotně, seznámit se s ní - a s kuchyní vůbec a začít tvořit alespoň trochu poživatelné jídlo vhodné ke konzumaci, bez toho, že by po jeho požití trávil většinu svého času na místnosti , kam i císař pán chodí pěšky.
Tak i naši mladí ( již je nazýváme familierně " naši mladí " - a smiřujeme se skutečností, že se nás malej brouček nenápadně zbavuje plenek ) se pustili do díla aby hladem nepadli.
Dílem Káťa, dílem náš synátor vytvářejí v kuchyni po hodinách ponořeni do přítele Google a dlouhých hovorů a psaní se mnou v kuchyni kulinářské pokusy a hokusy. Dnes například dostali chuť na sladké, nepečený dort z piškotů přeci není nic těžkého. Po poradě ( porada proběhla teprve poté, když zjistili že klasická šlehačka ke šlehání je sice prima ale dort ze zakysané smetany se z ní udělat nedá ani kdyby se na hlavu stavěli )se začali v jejich kuchyni dít věci...
Jejich snažení bylo zdárně dokončeno a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat:

jahodovo-banánový dortík ze zakysané smetany a šlehačky


Hrdě nám starouškům přivezli na ochutnání a musím říci, chutnal opravdu báječně :)

Dalším pokusem byl fazolový chlebový kotlík. Jediné co bylo na závadu ( i když snadno přehlédnutelnou bylo použité maso kuřecí, které tomu prý nedalo tu správnou chuť. Ale i tak musím říct, že nejen dobře vypadal ale i chutnal.


Jsem moc ráda, že kebabům, vystydlé pizze a krekrům odzvonilo a mladí se rozhodli sdílet spolu nejen obývák a ložnici, ale i kuchyň. všichni jsme spokojení. V rodném hnízdě jsem svému synovi viděla v kuchyni maximálně zadek trčící z lednice, do které beznadějně čuměl zhruba 50 krát za hodinu, i když musel vědět, že do ní nic samo nevstoupilo ani samovolně neodešlo. Nyní vím, že od chvíle kdy Káťa má mého syna a on má Káťu, umí se můj syn v kuchyni i otáčet jiným způsobem než na jaký jsme byla zvyklá. Tak si tu sedím, jím dort našich mladých a nechávám se unášet představou jaké to bude až můj syn nebude mít Káťu a ona jeho. Odpadne mi vaření... i sladké ke kafíčku bude.... no co na naivní naděje má přece právo každej!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 26. června 2017 v 9:11 | Reagovat

Velmi vtipně napsáno, pobavila jsi mne. Tak vidíš, synátor sotva vylezlý z plenek dokáže "vařit". :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama