Advent..

Úterý v 16:44 | Marie |  Moje tvořeníčko
Blíží se advent a k němu neodmyslitelně patří adventní věnec. Máte už ten svůj? Já ano předevčírem jsem si ho konečně vyrobila, k tomu ze zbytků jeden neutrální a jeden na pověšení.
Jaký je vlastně jeho význam a co představuje adventní věnec v domácnosti?
Kruh
Adventní věnec má vždy tvar kruhu, protože nemá ani začátek, ani konec, je symbolem Boha, který je věčný, bez začátku i bez konce.
Větve jehličí
Adventní věnec je vždy udělaný z jehličí. Tyto větve jsou stále zelené, stále živé. Symbolizují Krista, který pro nás zemřel, ale který vstal z mrtvých a nikdy už nezemře. Zelené větve také symbolizují naše nesmrtelné duše. Kristus přichází na tento svět a dává nám věčný život. Jehličím jsou propleteny červené cesmínové plody (bobule). Vypadají jako velké červené kapky krve. Symbolizují krev, kterou Kristus prolil za celé lidstvo. Připomínají nám, že Kristus přišel na tento svět, aby nás svou smrtí vykoupil. Skrze Jeho prolitou krev máme věčný život.
Čtyři svíce
Věnec má čtyři svíce, tři fialové a jednu růžové barvy. Ty symbolizují čtyři týdny adventního období, času přípravy na Vánoce. Každý den nám liturgie ve starozákonních čteních vypráví o tom, jak Židé očekávali Mesiáše, a evangelia nás začínají uvádět do symbolů vánoční události. Na začátku adventu se zapaluje jedna svíce a každý týden přibývá další. Světlo věnce vzrůstá každý týden tím, že je zapálena další svíce, a to nám připomíná, že čas narození Světla světa se blíží. Tak mohou naše duše pohotověji růst v lásce a v očekávání toho, že s příchodem Krista jako malého dítěte přichází období milosti.
Barva
Barva čtyř svící má také symboliku. Fialové svíce (a stejně tak i fialové stuhy) mají zdůraznit ducha kajícnosti a obrácení. Fialová barva nám připomíná, že advent je období přípravy, ve kterém bychom se měli duchovně připravit tak, aby naše duše mohla přijmout Krista o Vánocích. Růžová svíce se rozžíhá o třetí naděli adventní, která se nazývá Gaudete.
Gaudete je latinské slovo pro radost, symbolizuje prvek radosti uprostřed naší přípravy v duchu kajícnosti a obrácení a upozorňuje nás, že vánoční radost už je téměř zde. Růžová barva se získává smícháním červené a bílé. Bílá znamená radost, kterou slavíme o Vánocích. Červená barva pak symbolizuje lásku, se kterou Bůh Otec posílá svého Syna na svět. O Vánocích jsou všechny čtyři svíce nahrazeny bílými - náš čas přípravy minul a my vstupujeme do veliké radosti.
Naspodu každé svíce nebo ve věnci samém může být modrý kalíšek. Modrá barva nám připomíná Pannu Marii, Matku Boží, která Ježíše nosila ve svém lůně a zrodila ho celému světu právě o Vánocích.
Adventní věnec by měl být umístěn na čelném místě v kostele. Mnoho rodin má malý adventní věnec doma. Tato skutečnost připomíná rodinám jejich spojení s farní obcí. Svíce se zapalují před hlavním jídlem dne, kdy se celá rodina společně shromáždí. Nová svíce se zapaluje pokud možno v neděli, první den nového týdne, před hlavním jídlem. Společenství, které prožíváme u společného stolu, nám připomíná naše farní společenství u stolu našeho Pána, okolo kterého se shromažďujeme každý týden, abychom spolu s ním slavili oběť mše svaté a přijímali chléb Pána, který je výživou pro naši duši.


Přiznám, že jsem letos fialový nevyrobila, budu to muset napravit a ještě dovyrobit


Dva na pověšení
Jeden neutrální - musím domalovat odlitek andílka, a jeden na pověšení takovy obyč ale je veselý a mě se líbí :)


a jeden mini

Tak článek dopsán, káva voní, dopoledne jsem upekla štrůdl tak hurá na relax.. jak jinak no ne?

 

Dlouhá nepřítomnost

Úterý v 16:34 |  Z deníčku
Douho jsem tu nebyla - pravda. Ale zase je o čem psát, jeden si nemusí nic sáhodlouze cucat z prstu a vymýšlet cokoliv jen aby bylo napsáno a splněno.
A co že je u nás nového?
Máme nový přírůstek do rodiny. Ne nebojme se přátelé, nestala jsem se na stará kolena opět matkou i když by se tomu tak dalo říkat. Přibyl nám nový pes. Kluk jako buk, stáří neurčité - plus mínus 9 let. Moc si ve svém psím životě neužil, za to u nás toho toho stihl již poměrně dost. Od návštěvy psího salůnu po jízdu "Žlutým" autobuse z Prahy do Budějovic. Jízdu metrem a podobné nesmysly, které si na něj vymýšlím. Zvládá všechno statečně, dokonce i návštěvu paní doktorky, narkózu a trhání fujtajbl zoubků. Neustále má potřebu komunikace, neustále má potřebu chovat neustále má potřebu na všechno co je jen v jeho malé psí hlavince možné vymyslet.
Byl si koupit supr cestovní tašku, supr ohoz na chladné dny. To se mu moc líbilo. Komu ne, jak jde o nakupování není nikdo proti. Dali jsme mu jméno Benji a on si toho velmi považuje. Slyší na něj..:D

V novém ohozu na procházce


U tety v Budějovicích - venčení na zahrádce s novou kámoškou Lokinou


Proč jsi mě tu zavřela???

Hele sranda je sranda ale koukej mě pustit domu jo!

Kocour Tomáš vše sleduje

V houpací síti u tety to bylo príma spaní

Teta má stopro něco dobrýho jsem si tím jistej :)
Helee nebuď lakomá - a koukej nakulit

A co na to všechno pán domu - ochránce a vládce? - NIC :D


Handmade mýdlo

7. října 2017 v 9:03 |  Moje tvořeníčko
Co je to vlastně mýdlo?
Mýdlo je od nepaměti součástí naší hygieny, a to jak ve formě tuhé či kapalné. Svojí hygienu si bez něj prakticky dnes již nedokážeme ani představit.
A co je vlastně mýdlo?
Mýdlo je směsí organických látek ať již tuhé či kapalné podobě působící jako alkalický tenzid. Jedná se tedy o látku hromadící se ve fázovém rozhraní a snižuje povrchové napětí vodných roztoků.Jinými slovy se to dá říci tak, že voda sama o sobě nezvlhčuje a proto je zapotřebí mýdla, které funguje jako smáčedlo a vodě pomáhá aby se neshlukovala ve formě kapiček na povrchu pokožky. Mýdlo kapičky narušuje a voda se díky tomu dostane i do hlubokých pórů. Samotné mýdlo se nabalí kolem zrnek špíny uzavře je v sobě a umožní vodu spláchnout.
Mýdlo je vlastně solí mastných kyselin, která vznikne takzvaným zmýdelněním či saponifikací a zásady ( nenasycená mastná kyselina + hydroxid sodný). Za určitých podmínek je tedy třeba smíchat rostlinný tuk, nebo rostlinný olej a hydroxid sodný. Vedlejším produktem této reakce je vznik alkoholu( glycerol ) U průmyslově vyráběných mýdel je obsah glycerínu velmi malý. Oproti tomu ručně vyráběná mýdla glycerín obsahují 10 krát více.
Při průmyslové výrobě se často z mýdla odstraňují všechny složky, které nejsou samotným mýdlem.
Jako vedlejší produkt mýdla ovšem vzniká velmi cenný glycerin, který je pro lidskou pokožku velmi prospěšný. Ve vyšší míře se uvolňuje při výrobě mýdla za studena, tato metoda je šetrnější než metoda výroby za tepla a navíc mýdlu ponechá nesrovnatelně více výživových látek a vitamínů, které jsou přirozeně obsaženy v olejích.
První zmínky o mýdle pocházejí již z roku okolo 2800 př.n.l. když archeologové nalezli babylónské nádoby na kterých byla zjištěna látka podobná mýdlu.
Na hliněné tabulce z roku 2200 př.n.l. byl sepsán návod na mýdlo z vody, louhu a kassiového oleje. V té době ovšem mýdlo ještě nepoužívali k hygieně či praní, ale k hojení ran. PO celá století se pralo směsí popela a sody. K odstraňování špíny se používaly různé druhy hlíny. V řadě zemí používali kořeny, kůry či plody mydlice, která rostla podél řek a potoků a obsahovala šťávu,, která ve vodě pěnila.
Zajímavostí je například to, že Gaius Plinius pocházející ze starého Říma ve své encyklopedii Historia Naturalis uvádí, že mýdlo vynalezli Galové. které vyráběli z kozího mléka, popela a oleje a sloužilo pouze jako pomáda na vlasy.
Teprve až řecký lékař Galenos z Pergamenu v roce 164 n.l. upozornil na čistící schopnost mýdla a mydlářství se od té doby stalo řemeslem.
V té době byli specialisté na výrobu Arabové. Mýdlo vyráběli z olivového oleje a a aromatických olejů. Začali do něj přidávat hydroxid sodný.
Od 7 století se mýdla začala různě přibarvovat a parfémovat.
Teprve až ve 14 století se ve Španělsku začalo vyrábět mýdlo z olivového oleje a popela z mořských rostlin. Centry tohoto na oblibě vzrůstajícího řemesla se stávali mimo Sevilly i pařížská Marseille a italské Benátky.
Odtud se mydlářství rozšířilo do Anglie a Nizozemí, kde k jeho výrobě používali rybí tu a hovězí lůj.
Takové kvality jako v jižních zemí však nedosahovalo.
V Čechách byla výroba mýdla především starostí hospodyněk a to až do 17 století.
Začátkem 19 století se toto řemeslo začalo postupně měnit ve velkovýrobu. V roce 1806 založil továrnu na výrobu mýdla William Colgate.
Stojí za zmínku, že první prací prášky se objevily kolem roku 1880, v té době se však spíše jednalo o rozemletá mýdla. Teprve roku 1902 se začaly vyrábět prášky do kterých se přidávaly prací a bělící složky - perborát a silikát.
Perborát uvolňuje bublinky, které při praní prádlo mechanicky čistí a silikát prádlo změkčuje.
Ve 30 20. století se začali do prášků přidávat fosfáty z důvodů změkčování vody, ve které se prášek snadněji rozpouští. Později se však zjistilo, že fosfáty výrazně škodí životnímu prostředí a od 80 let se do prášku začali přidávat jiné složky, které životní prostředí nezatěžují.

Domácí výroba mýdla za studena je pravděpodobně nejjednodušší metodou při níž se mýdlová hmota nemusí zahřívat, sporák je potřeba pouze na rozehřátí tuku. Potom už se pouze smíchá rozpuštěný tuk s hydroxidem a pomocí vařečky a ponorného mixéru se už jen hmota smíchá, poté dobarví a nalije do forem. proces zmýdelnění poté během následujících 24 hodin probíhá automaticky působením tepla, které vytváří reakce dobíhající 3 týdny.

Ukázka mých mýdel - mýdlo s obsahem medu a klasické mýdlo s vysokým obsahem glycerinu





 


Čas běží

23. září 2017 v 12:07 |  Z deníčku
Nic nového pod sluncem. Život běží v poklidném monotónu, žádné náhlé nečekané události, žádné katastrofy. Víceméně ležérní stav, jak říkám. V současné době se připravuji na výrobu vánočních ozdob z korálků. Na stromku vypadají nádherně a nesou nádech mého dětství.
Pracovně se pomalu a jistě dávám do standartního nastavení, což znamená adié lenošení a přicmrdávání toho či onoho.
Koupila jsem si nový diář, apartní... vyloženě holčičí, rejpal by řekl, že se k mému věku nehodí, ale vzhledem k tomu, že věk je pouze relativní pojem že...:D V balení je spousta samolepek, takže kreativitě a hraní se meze nekladou. Je to zkrátka diář, který baví.




Zhotovila jsem narychlo pár nárámků z polodrahokamů na gumičce. Jsou vyrobeny z módně opracovaných minerálních kamenů, korálky vypadají báječně i v jednoduchém stylu


Mám rozešité dva projekty, které chci během víkendu dodělat. Moc toho nezbývá, takže pokud mi to doto nevběhne něco nepředvítalného mělo by to vyjít :)




Vánočním ozdobám se zatím nevěnuji naplno takže jen opravdu kousků, barevných variant a druhů bude víc. Chci je mít hotové co nejdřív, a hezky pěkně připravené na stromek, nejen na můj :)




Konec léta

10. září 2017 v 16:20 | Marie |  Z deníčku
Máme tu konec léta. A ten u mě znamená nakupování materiálu. Trošku jsem se rozšoupla, pravda, ale stálo to za to. Nakoupila jsem si korálky, pár rivolek, rondelek, kabošonů... zkrátka doplnila si zásobičky. Náš synátor v době, kdy se v naší domácnosti vyskytuje se jen chytá za hlavu se slovy " to snad není možné ty korálky jsou naprosto všude, snad i na záchodě bych je našel kdybych začal hledat...
Nevadí, držím se skálopevně hesla " Co je doma, to se počítá "
Houby u nás zatím nerostou, ale prší, tak snad také začnou. Zatím se musím spokojit kocháním nad fotografiemi jiných šťastnějších houbařů. Plánuji to zkusit tento týden, a jak jinak maluji si svou průzkomnou návštěvu lesa růžově.
Zatím jsem se nedokopala něco pořádně začít dělat. Pár naušnic, náramků, pracnější a časově náročnější mám rozešitý tak snad ho v nadcházejícím týdnu dodělám. A to jsem si řekla, že si upletu deku. Živě ji vidím v šedo růžových tónech... zkrátka balada na zimní pohodu. Zimní pohodu ano, ale kterou? Tuhle, příští nebo sezóna za pět let? To je ve hvězdách.
V pátek jsem skočila místní farmářský trh. Koupila si pár jahod, malin a broskví. Broskve po ochutnání hlásily, že zaručeně nejsou z Moravy, jahody a maliny to samé. Co se týče broskví, měla jsem chuť nacpat je prodejci kamsi, ale jet zpět takovou dálku se mi nechtělo.
Jak jsem napsala léto pomalu a jistě odeznívá a já se upřímně těším na podzim. Příroda se oblékne do pestrobarevného šatu, všude je cítit vůně podzimní nostalgie. Vůně šípkové čaje, opečených bramor v ohni...nádhera.

Něco z mých nákupů..

Pár korálků vesměs Toho


Rivolky větší


..a rivolky menší :)


Pár rondelek a korálků..


Kabošonky různých barev


Náramek


Naušky ( jednoduché ale efektní )


Pustila jsem se do obšívání rivolek... tyto ve starorůžovém provedení


a pár " andělských " náramků v módním provedení


a trocha toho ovoce od farmářů - nejspíš vypěstované na skelné vatě ve Španělsku :D
malinky...

broskvičky...


Jahůdky... ale tyhle nebudou od Marušky z pohádky O dvanácti měsíčcích


V lese

31. srpna 2017 v 8:21 | Marie |  Z deníčku
Tak jsem se vypravila do lesa. Navnaděna fotografiemi šťastných houbařů obtěžkaných plnými košíky hub různých druhů a barev. Vyrazila jsem s nadšením a elánem.
Dneska udělám fleky s houbama, je to rychlý máme to rádi, k tomu okurkový salát - mňamka. Zítra by mohlo být hovězí na houbách... Spřádala jsem v duchu plány a radostně nakráčela do lesa.
Po zhruba čvrt hodince mi mírně sklesla nálada po další půl hodince moje nadšení zbaběle zdrhlo do hlubin lesa... Pár prašivek nějaký ted odpadek prasátek navštěvující les ( rozuměj lidi, ne kance, kanci jsou čistotní ) Až na cestě z lesa, když jsem měla sice prázdný košík, ale báječnou náladu, protože v lese se nejlíp relaxuje a odpočívá jsem našla jednoho křemánačka a jednoho borováčka - borováček byl červavej a polosežranej. Má duše se zatetelila radostí a myšlenkou, že z lesa nejdu s prázdnou. Utěšuji se tím, že přeci musejí začít růst, protože už rostou úplně všude jen ne u nás. Však se také dočkám. A bude i ta míchanice s fleky, i hovězí na houbách a pár sklenic ( nebo alespoň skleniček ) nasušených na zimu. Protože až se zima zeptá co jsem dělala v létě, tak jí přeci musím odpovědět, že pilně sbírala plody země a dělala zásoby ve časech tučných na časy hubené. No ne? :)









Co se děje

16. srpna 2017 v 15:25 | Marie |  Z deníčku
Léto vrcholí, prázdniny nám pomalu končí a telých dnů začne za chvíli pomalu a jistě ubývat. S houbama se nám to letos moc nevydařilo, s napětím očekávám září a spolu s ním, jak pevně doufám i košíky plné hub. Borůvky jsem letos zavařila do kompotů, nějaká ta okurka do sklenice se taky našla a sklenice na houbové čalamády máme připravené.. tak snad :D
Pomalu a jistě se začínám vrhat do nových projektů, době lenošení, nožkám na stole, kávičce a relaxu sice nerada dávám vale.
Snad se ještě do konce prázdnin dostanu ke kamarádce do Budějc juknout na své kmotřence.
Zatím jsem se pustila do drobnějších nenáročních věcí, ušila jsem jeden ještě vyloženě letní náhrdelník a něco apartnějšího blýskavějšího a elegantnějšího pro ty náročnější :)

Jedna Modrá laguna v barvě akvamarín


Elegantní náhrdelník v barvě růžového zlata



K létu nevyhnutelně patří borůvky, alespoň u mě. Vůně čertsvě upečených borůvkových koláčů, jemně rozplývajících se na jazyku si zkrátka s ničím nezadá. :) Je to sladká odměna za ohnutá záda nad jejich keříky, poštípané ruce, nohy, hlavu, krk... a celé tělo od dotěrných stále odolnějších a vynalézavějších komárů a v neposlední řadě za opětovně prohraný věčný boj s klíšťaty... těm sviním zřejmě chutnám...


Děti milují špagety, děti milujou všechno co se dá v restauraci sníst. Zajímavý úkaz. Předložte jim to samé doma a velice nevděčně nad tím ohrnou rypák :) A když chutná tak prostě chutná a čím víc toho je tak líp :) Můj kmotřenec před vyhranou bitvou s přetékajícím talířem špaget :)


Roztomilé bačkůrky

23. července 2017 v 17:52 |  Tvořeníčko druhých
Nedá mi to abych se nepodělila o podle mě bombový bačkurky, které zvládne i začínající pletařka, a to celkem bez větších problémů. Hladce a obratce patří k vyloženému základu pletení a ve vhodné kombinaci dokáží divy. kdo se neumí poprat s háčkem na finální obháčkování může našít jemnou kraječku a výsledek bude stejně perfektní. Posuďte sami. velikost si každý víceméně odhadne sám podle potřeby.

fotonávod


a famózní výsledek


Přesný rozpis v ruštině naleznete kliknutím na bačkurky :) Nezbývá, než vybrat vhodnou kombinaci barev a pustit se do práce. Příjemný relax a hezký zbytek neděle :)



Náš pes

12. července 2017 v 16:05 |  Z deníčku
jak jsem někde výše psala, vlastní moje rodina díky mě psa. Jinak by je to totiž ani nenapadlo vlastnit psa. Nebýt mě, žádného nemáme.
Když píšu psa velice přeháním, to naše stvoření je psem z leknutí, nebo spíše ze soucitu ke mě. " údajně je to kříženec Rhodéského ridgebacka a československého vlka. My jsme přesvědčeni o tom, že je křížený s dogou.
Na povely reaguje, kdy se mu chce a jak se mu chce. Zkrátka co vám mám povídat je xemplář nafoukaného psa. Aportování zásadně odmítá, není od věci zmínit, že je přímo uražen, když mu někdo z členů rodiny zcela omylem hodí míček.
Umí běhat, běhá dobře, běhá rád. Ve chvíli kdy ho pustím z vodítka spatřím jen mizející žížnivou čáru mizící v prachu lesa.
Sednu si na pařez a čekám. Protože kdo si počká ten se dočká. Do deseti minut se ke mě přiřítí ufuněné a uřícené cosi, kterému nechutně tečlou sliny z otevřené huby, ze které visí plandající jazyk a v očím mu radostně blikají jiskřičky.
Náš zcela zásadně odmítá spát v pelíšku, určeném výhradně pro něho. je to trapné ba přímo ponížující místo, pokud se ti v líbí pro mě za mě si tam buď sama...Usoudil, že postej je jediná možná a důstojná k jeho spánku a odpočinku.
Večer se u nás odehrává stále ve stejném duchu. Kdo dřív přijde ten dřív mele. Bohužel dřív téměř vždy mele pes, který je chvíli kdy se chystáme jít spát už uvelebený v posteli ( zajímavé je, že se stočí do klubíčka na poštáře ).
A pak už se odehrává stálý předepsaný scénář: " Locco vypadni!! " naprosto bez odezvy... " Locco to je moje místo běž si na svoje !! " opět bez odezvy... " Tak ale sakra už vypadni si na svoje!!! " Následuje necitelné a hrubé použití síly a neurvalého odstrčení psa. Pes se podívá velice uraženě si zavrčí pod fousy a jen velmi neochotně se odebere na své, s myšlenkou: počkej až usneš...
Každé ráno je pes nasáčkovanej v posteli, kopírující moji polohu, nalepený v těsné blízkosti za mnou. Každé ráno mám ožvýkané ucho a ocucané vlasy. Zásadně neotvírám oči, jen nahlížím škvírou pod řasami. Je to prosté, ve chvíli, kdy ta příšera zjistí, že jsem vzhůru, nadšeně vstává a dožaduje se ranní procházky. Okamžitě... ne-li o pět dřív než to dá najevo. Nedbá na slova typu: lehni je ještě brzo. Statečně dotírá a nenechá se odradit. Pokud se jeho trpělivost změní v netrpělivost začne nám snášet naše svršky aby nám...idiotům, jasně ukázal co máme dělat. Poslušně se začneme oblékat, což nadšeně přijímá. Jeho náladu mu zkazíme v momentě, kdy se vrhneme do obyvyklých ranních hygienických procedůr. Začne být otrávený a jeho oči nám říkají: proč to děláš to je zbytečný, vyčuráš se venku, jenom zdržuješ...
Po ranním venčení, občurání každého stromu, větvičky a lístku a trávy ( téměr vždy mě očima vyzývá abych tu legraci provozovala s nim ) následuje snídaně. Pro nechápavé členy rodiny - za které náš pes považuje všechny obyvatele bytu si velice způsobně sedne před špajz. A čeká... Pokud se jeho póza mine bez odezvy započne štěkat. Nevím zda jste slyšeli štěkat dogu nebo prasopsa, ale v tu chvíli u nás začnou praskat okenní tabulky. Celá rodina se okamžitě vrhne ke špajzu ve snaze zacpat psovi hubu. V tomto duchu se odehrává každé ráno a celý jeho psí den. Nemá to s námi jednoduché. Nemáme to s ním jednoduché. Ale jedno vím jistě. Milujeme se :)

náš pes coby junior


náš pes umí pózovat

úplně malé miminko

větší miminko

naše tele deska :)

Nalezeneček

12. července 2017 v 7:13 | Marie |  Z deníčku
Tenhle roztomilý kocourek se jmenuje Flash. To jméno nemá jen tak, Zasloužil si ho, vyběhal si ho. Našli ho mladí od mé kamarádky v Českých Budějovicích při jedné procházce na cestě podél lesa. Nebo spíš on si našel je. V momentě jak je zmerčil pelášil za nima jako o život. Mladí našli vyhozené kotě a moje kamarádka má kotě, abych to upřesnila. Tak už to s mladými bývá, přinesou domů všechno co upoutá jejich pozornost a velkoryse to " darují " rodičům :) V tomto případě to je pouze prozatimní stav. Mladej je na brigádě mimo město, mladá chodí do práce. Chuděra malá by tam byl sám samotinký. Má kamarádka je stejné krevní skupiny jako já, tudíž, kdyby mladí na procházce našli medvěda, vůbec by se nepodivila a chlupáče by okamžitě přijala za svého a dala mu privilegium toho, co může všechno vždy a všude. Láska bez hranic dostává v této podobě zcela nový rozměr.
Nelenila a zakoupila všemožné kapsičky, a paštičky. vybrala tu nej deku a osušku, které se doma vyskytovaly. Hned druhý den ráno opět nelenivší se kamarádka rozběhla čiperně na veterinu, kde se dozvěděla, že kocourkovi je necelý měsíc, má blechy, je podvyživený a vlastní parádní ušní svrab. Nechala nebohé koťátko naočkovat, nabrala si náruč potřebných léků a opět čiperně vyběhla směrem k domovu. Když jsem se jí zeptala co dělá miminuško, hrdě a radostně odvětila, že naprosto úúúúžasně motůrkuje ( rozuměj vrní ) :D Lehce jsem záviděla. Kdyby moji mladí píchli pneumatiku u auta, mohli by se jít také projít, a třeba by také našli nějaký ten chlupatý motůrek - zauvažovala jsem. Jediná možná alternativa, jak by mi doma prošlo kotě se rozplynula jako pára nad hrncem. Kde by asi tak píchli...?



Kam dál